Jmenuji se Míša a od roku 2005 navštěvuji Spolek uměleckých řemesel na Bertramce. Zde jsem začala s paličkováním a postupně jsem přešla na frivolitkovou krajku, kaligrafii, slaměné ozdoby či paspartu, přičemž se stále věnuji převážně paličkování.
Nyní se zaměřuji na výrobu paličkovaných šperků či společenských kabelek. Všechny mé pokusy naleznetene buď zde, na mých stránkách, nebo na www.fler.cz, pod jménem KORYM.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Vítám vás na svých stránkách

 

Frivolitky

Frivolitky
Napřed uvedení na pravou míru autorství této části. Na rozdíl od zbytku tohoto webu totiž nejsem jejím autorem, ale jen zprostředkovatelem. Autorkou je paní Iva Czyžová.

Úvod

Je to krajka evropského původu, její vznik se připisuje pravděpodobně do Itálie. U nás používaný název se odvozuje od francouzského la frivolité. Frivolitková krajka je složena z mnoha drobných uzlíčků a jejím nejbližším příbuzným je síťování, případně drhání (macramé).
Jde o předtkalcovskou techniku, která díky vzrůstající popularitě pletení a háčkování postupně upadala v zapomnění, protože je pracnější, časově náročnější a její užití je spíše dekorativní, kdežto háčkování i pletení je daleko univerzálnější a jejich výrobky jsou naopak spíše užitkové.
Ještě upozorním, že pojmy Frivolitka a Frivolitková krajka značí totéž a jsou celkem volně zaměňovány.
Vlastní frivolitkování zapojuje všechny prsty obou rukou, takže je poměrně náročné na jemnou motoriku a než si ruce zvyknou, budete to cítit. U velkého člunku se ruce unaví rychleji, ale zase člověk nemusí tak často navazovat.

Frivolitka u nás

V současné době zažívá frivolitka nárůst popularity díky všeobecnému trendu návratu ke kořenům a zájmu o zapomenutá lidová řemesla. U nás se o propagaci frivolitkové krajky zasloužila zejména Milena Tomková z VSUŘ (Vzdělávací spolek uměleckých řemesel, Praha), která vydala brožurky s postupy a v nakladatelství Computer press vyšla kniha Frivolitková krajka paní Hany Hořákové [D4]. Kromě této literatury není na českém trhu o frivolitkové krajce v současné době nic a zájemce o techniku se musí obrátit buď na zahraniční literaturu nebo na internet - třeba sem ;-).

Frivolitka v zahraničí

Frivolitky jsou v zahraničí rozšířenější technikou než u nás. V německy mluvících zemích je najdete pod názvem Öcchi nebo Schniffchenspitze, francouzsky hledejte Frivolité, italsky Chiacchierino, polsky Frywolitka. Ruské frivolitky dekorované množstvím korálků se nazývají Ankars. Zdaleka nejvíce informací najdete pod anglickým názvem tatting.

Existuje tzv. Ring of tatters. Je to něco jako klub, do kterého se jednotlivé webové stránky zabývající se frivolitkami mohou přihlásit tím, že zobrazí určitý banner a klikáním na něj lze procházet ostatní členské stránky.

Princip a způsoby zápisu


Principem frivolitkové krajky je frivolitkový uzel složený ze dvou půluzlů - vzniká de fakto liščí smyčka, která se váže okolo nosné (vodicí) nitě, která tvoří slzičky a obloučky, ze kterých se skládá vzor.
Dalším prvkem frivolitkové krajky je pikotka, která vznikne mezi frivolitkovými uzly. Pokud jsou uzly vázány dál od sebe, po jejich dotáhnutí se v místě původní mezery vytvoří očko, tedy pikotka. Ta slouží buď jako dekorativní prvek nebo k propojování jednotlivých prvků vzoru.

Způsoby zápisu

Když už někdo něco vymyslí, je také vhodné, aby tento svůj nápad mohl předat dál nebo kdykoli zopakovat. K tomu v tomto případě slouží 2 způsoby záznamu pracovního postupu, tedy toho, co kdy uvázat.
Grafický způsob spočívá v zakreslení tvaru nosné (vodicí) nitě (na obrázku níže zeleně), na které se v místech pikotek zakreslí krátká kolmá úsečka a mezi jednotlivými pikotkami je vepsaná číslice, která značí počet frivolitkových uzlů. Někdy se grafická předloha dělá vícebarevná, každá barva značí samostatný zdroj pracovní nitě (klubíčko, nebo člunek s návinem nitě podle používané techniky).
 
Textový způsob předlohy je řádkový rozpis. Podrobnosti se liší podle autora a v závislosti na složitosti práce může být doplněn nepopsaným grafickým schématem práce nebo jinými poznámkami. Obvykle se používá anglický způsob zápisu s následujícím významem zkratek:
R začátek nové slzičky (ring)
C nový oblouček (chain)
- nebo P pikotku
čísla opět znamenají počet frivolitkových uzlů v jednotlivých fázích vázání
+ nebo join značí připojení rozpracované k již hotové části krajky
RW obrácení práce (reverse work)
. (tečka) znamená uzavřít či dotáhnout slzičku (close)
Ukázka textového zápisu:
    R1:    6 - 12 - 6
    SR2:   5 - 5 / 5 - 5
    SR3:   4 - 4 / 4 - 4
    SR4:   3 - 3 / 3 - 3
    SR5:   2 - 2 / 2 - 2
    SR6:   2 - 1 vsp 1 / 2
    SR7:   1 + (vsp SR6) 2 - 2 vsp 1 / 2
    SR8:   1 + (vsp SR7) 1 - 2 / 2
    SR9:   2 - 2 / 2 + (SR5) 2
    SR10:  3 - 3 / 3 + (SR4) 3
    SR11:  4 - 4 / 4 + (SR3) 4
    SR12:  5 - 5 / 5 + (SR2) 5
    SR13:  6 / 6 + (R1) 12
    SR14:  Fp 6 / Fp 10 BBB 6
    Ch:     4 B 4
    R15:   4 +B (SR12) 4
    Ch:     4 BBB 4
    R16:   3 +B (SR11) 3
    Ch:     3 B 3
    R17:   2 +B (SR10) 2
    Ch:     3 BBB 3 Lj +B (SR9) 2 B 2 Lj +B (SR8) 3 BBB 3
    SR18:  3 +B (SR7) 3 / 2 B 2 RoSR (4 BBB 4 BBB 4 BBB 4) 2 B 2
    Ch:     3 BBB 3 Lj +B (SR6) 2 B 2 Lj +B (SR5) 3 BBB 3
    R19:   2 +B (SR4) 2
    Ch:     3 B 3
    R20:   3 +B (SR3) 3
    Ch:     4 BBB 4
    R21:   4 +B (SR2) 4
    Ch:     4 B 4
    SR22:  6 +(R1) / 6 BBB 10  T & C
   
Pomůcky a materiál

K vázání frivolitek je nezbytnou pomůckou buď frivolitkový člunek a háček nebo frivolitkovací jehla.
Frivolitkovací jehla může mít různý průměr i délku, vyznačuje se zejména tím, že má stejnoměrnou tloušťku po celé délce. Protože s vázáním na jehle nemám příliš osobních zkušeností, odkazuji zájemce o tuto techniku na podrobný návod na webu a dál se budu věnovat pouze vázání pomocí člunku.

Frivolitkový člunek

Frivolitkový člunek slouží k podobnému účelu jako člunky u tkaní nebo síťování - je na něm jako na zásobníku navinuta pracovní nit, takže se nezamotává a nemusí se tak často navazovat.
Tvar frivolitkového člunku (tatting shuttle) je uzpůsoben držení v dlani, na obou koncích se zužuje do špičky a jeho šířka i délka je úměrná tomu, že musí pohodlně procházet mezi ukazovákem a prostředníkem, takže člunky jiných technik jsou nepoužitelné.
Člunek může být buď plochý, obvykle dřevěný - to je nejstarší a nejjednodušší verze, ovšem ruka se dotýká nitě a může ji "upotit".
 
V současné době jsou nejčastěji k vidění plastové člunky. Mají skutečně přibližně tvar dvou převrácených loděk přitisknutých k sobě. Nit se ovíjí okolo středu a je člunkem chráněna.
  
Lepší verze mají dokonce na jedné straně integrovaný malý háček a uvnitř výměnné cívky pro snazší navíjení nitě.
 
Na zahraničním internetu jsou k vidění i sbírkové kusy, kovové, vyřezávané, vykládané nebo člunky s více cívkami, vše co jen si srdce žádá je možné. Koukněte třeba sem.
Šablony
Další pomůckou, kterou jsem ještě nezmínila, jsou šablony pro stejnoměrnou velikost
pikotek - jsou výhodné zejména u delších pikotek a vtomto mají podobnou funkci jako síťovací dřívko u síťování.

Materiál

Pro frivolitky je velmi důležitý správný výběr pracovního materiálu. Na rozdíl od jiných druhů dekorativních technik nelze použít například dekorativní příze s nopky nebo třásněmi nebo nitě s volně kroucenými prameny (např. vyšívací mulinky) - vždy je výběr podřízen tomu, že uzlíky musí po nosné niti dobře klouzat a že se během vázání nit mnohokrát ohne a zkroutí a volné závity se tím povolí do jednotlivých pramenů.
Na jemné krajky je osvědčeným materiálem háčkovací kordonet nebo perlovka, dá se použít i pletací příze, výběr viz. výše zmíněná pravidla (mám dobrou zkušenost s anglickou přízí Catania a s českou bavlněnou přízí Katka)- pro práci s přízemi je vhodnější větší člunek.

Základní postup

Postupu, kterým se váže frivolitková krajka, se říká frivolitkování. Frivolitkuje se buď jedním člunkem, člunkem a klubíčkem, dvěma člunky nebo se použijí tři člunky. Počet člunků nám vlastně udává počet samostatně využitelných pracovních nití. Při práci s jedním člunkem dostáváme buď uzavřené kytičky složené z různého počtu slziček, nebo samostatné slzičky spojené jednoduchou nití.
Nejčastěji se pro tvorbu frivolitkových krajek používá kombinace člunek + klubíčko nebo dva člunky. Vzor pak pracuje se slzičkami a spojovacími obloučky, které mají stejnou uzlíkovou strukturu jako slzičky. Při vázání obloučku se práce obrací na rub a místo smyčky okolo levé ruky se přes hřbet prstů přehazuje nit vedoucí ke klubku nebo druhému člunku. Jinak je princip práce stejný.

Slzička

Postup vázání základní slzičky vypracovaný jak pro praváky tak pro leváky, je možné najít různě po webu. Zde popíšu postup pro praváky:
1.     
Člunek se drží v pravé ruce, ruka se dotýká člunku jen prsty. Osa návinu je mezi palcem a ukazováčkem, při pohledu shora je nit navinuta proti směru hodinových ručiček. Konce člunku směřují doleva a doprava, pravý konec je v otevřené dlani. Nit vychází vpravo a směrem z dlaně ven k levé ruce.
2.     
Na levé ruce je vytvořena pracovní smyčka. Volný konec nitě jde od zápěstí, je uchopen mezi palec a ukazovák, jde přes hřbet prstů cca přes druhý článek a od malíkové hrany se vrací opět do úchopu mezi palec a ukazovák. Velikost pracovní smyčky lze upravit podle velikosti ruky, napětí pracovní nitě se reguluje roztahováním prostředníčku, prsteníčku a malíčku. Používaná pracovní část nitě je mezi ukazováčkem a prostředníkem, zatímco ukazovák a palec stále drží začátek práce. Délka nitě mezi člunkem a pracovní smyčkou se pohybuje někde okolo 20 cm. Každý má optimální pracovní vzdálenost jinou. Příliš krátká i příliš dlouhá nit znesnadňuje provlékání člunku a tvorbu uzlíků.
3.     
První polovina frivolitkového uzlu: Nit vedenou z člunku si nadhodíme na hřbet prstů pravé ruky. Napneme na smyčce na levé ruce nit mezi ukazovákem a prostředníkem. Člunek nepouštíme z ruky. Vedeme ho pod touto napnutou nití, která se nám prosmykne mezi člunkem a ukazovákem. Hned jak celý člunek napnutou nit mine, vedeme ho zpět vrchem, přitom ho podvlékneme pod nití, kterou jsme měli přehozenou přes hřbet prstů.
4.     
Okolo pracovní nitě jsme nyní vytvořili smyčku, kterou nesmíme úplně dotáhnout. Povolíme pracovní nit na levé ruce (pozor, nesmí nám spadnout) a napneme nit směřující ke člunku v pravé ruce. Dojde k charakteristickému přesmeknutí - na pracovní niti se nyní utvoří smyčka okolo niti vedoucí ke člunku. Přesmeknutí je důležité, neboť zajistí, že všechny uzlíky budou klouzat a celou slzičku půjde zatáhnutím za nit vedoucí ke člunku uzavřít. Pokud je pracovní smyčka přes levou ruku již příliš malá, lze ji zatáhnutím za nosnou nit zvětšit.
I v průběhu práce se lze občas potáhnutím ujistit, že uzlíky kloužou - jde o nejčastější začátečnickou chybu, že si člověk nevšimne, že místo pohyblivého vytvořil pevný uzel. Vzhledem k tomu, že frivolitky nelze párat, ale jen opět uzel po uzlu rozvázat, jde o zjištění nepříjemné.
Několika prvním polovinám frivolitkového uzlu, volně uvázaným za sebou, se říká josefínský uzel [D14] a používá se jako dekorativní prvek. Pozor: josefínský uzel v uzlování a drhání je něco úplně jiného :-) - klasická ukázka použití téhož jména pro různé uzly.
5.     
Pořád máme jen první polovinu frivolitkového dvojuzlu, takže druhá polovina: člunek je v pravé ruce, pracovní nit napnutá mezi ukazovák a prostředník na levé. Člunek opět nepouštíme z ruky a nepodstrkáváme ho, ale stále ho držíme mezi dvěma prsty a když míjíme napnutou nit, ta nám podklouzává mezi prstem a člunkem. Vzniká typický ladný houpavý pohyb pracující ruky.
6.     
Jdeme s člunkem tentokrát přes napnutou nit a vracíme se spodem vlevo, po pravé straně máme nit od člunku. Vytvořili jsme smyčku okolo nitě napnuté mezi ukazovákem a prostředníkem. Opět dotáhneme jen částečně, pak povolíme pracovní nit, zatáhneme za nit, vedoucí ke člunku a necháme přesmeknout uzlík.
7.     
Dotáhneme druhou polovinu frivolitkového uzlu k první a vznikne nám celý frivolitkový uzel neboli liščí smyčka okolo vodicí nitě.
Vzhledem k tomu, že takto napsané to vypadá strašně a zejména to přesmeknutí se na obrázcích dá pochopit jen špatně, tady je webový odkaz na jedno krásné video pro začátečníky.
Řádkový zápis jednoduché tréninkové kytičky by mohl vypadat např. takto:
R: 5-3-3-5 . 5xR:5+3-3-5
a můžeme jej přečíst takto:
Kytička je složena ze šesti slziček tvaru: 5x uzlík, pikotka, 3x uzlík, pikotka, 3x uzlík, pikotka, 5x uzlík, dotáhnout, uzavřít slzičku. Připojuje se za první pikotku.

Spojování slziček za pikotky

Máme vytvořenou výše popsanou slzičku, máme na levé ruce pracovní smyčku a prvních pět uzlíků a dostali jsme se k místu, kde budeme připojovat slzičky k sobě. Hotovou slzičku si položíme pikotkou přes napnutou nit mezi ukazovákem a prostředníkem. Háčkem vytáhneme pracovní nit skrz pikotku ven a vedeme člunek skrz vzniklou smyčku od ukazováku k prostředníku. Zatáhneme napnutím pracovní nitě smyčku pikotkou zpátky, ujistíme se, že spoj je pohyblivý a pokračujeme vázáním uzlíků další části slzičky.
Webovým nadšencům opět poskytuji webový návod.
Myslím, že tímto jsem podala takový velmi velmi stručný teoretický výklad základů frivolitkové krajky. Jako v každé technice i zde existují popisy záludností jednotlivých postupů a technické perličky jako např. začleňování korálků, prostorové frivolitky neboli celtic tatting (velmi je obdivuji), lístečky, začlenění prvků drhání atd.


Frivolitkový (poutkový) uzel

Jak název uzlu napovídá, uzel je převzat z frivolitkové krajky a docela úspěšně se do drhání začlenil. Uzel slouží hlavně k vytváření linií ve vzoru a ve složitějších variantách k vytváření plochých pásků. Uzel je také základem pro jiné uzly.
Jedná se o liščí smyčku (z pohledu drhání o přední a zadní uzel, v dalším kroku zadní a přední uzel) vázanou kolem vodící nitě.
 

Plochý uzel = ambulanční spojka

Tento uzel nejčastěji slouží k vytváření pásků a proužků, to když je úplně dotahován k vodícím pramenům. Tak se uvazují třeba nožičky zvířátek, sloupky k závěsům, pásky přes rameno ke kabelkám či taškám. Také se často používá k vytváření a volnému vyplňování ploch, v tom případě nejsou uzly dotahovány pevně k sobě, ale je mezi nimi necháno trochu volného prostoru. V základu se jedná ambulanční uzel uvázaný dvěma prameny okolo dvou jiných. Často je uzel vázán více prameny a ještě častěji okolo více než dvou vodicích pramenů.
Váže se tak, že jednou krajní vázací nití horem překřížíme nitě vodicí a podvlékneme ji pod druhou vázací. Pak druhou vázací podvlékneme pod vodicími a vytáhneme ji nad ohybem, kterým vede první vázací nit nad vodicí.     
Celý postup zopakujeme ještě jednou s tím, že horem přes vodicí nitě musí jít stejná vázací nit jako v první fázi.     
Nakonec obě části dotáhneme k sobě.     

Spirálový uzel = křížová spojka

Tento uzel se používá hlavně k vytváření pásků a proužků jako jsou různé závěsy pro květináče, misky a podobně. Podobně jako plochý uzel jej lze uvázat z více pramenů (prakticky se nepoužívá) nebo okolo více vodicích nití. Pokud uvážete řadu těchto uzlů za sebou, vytváří úhlednou dvojitou spirálu kolem vodicích nití.
Váže se podobně jako plochý uzel, ale druhá fáze se váže opačně.
Horem přes vodicí nitě musí jít ta vázací nit, která vede v první fázi spodem pod vodicími nitěmi.    
Nakonec obě části dotáhneme k sobě.     

Pikotka, pikot (mašličkový uzel)

Nejedná se o uzel v pravém slova smyslu. Jedná se o takový způsob uvázání základního uzlu (většinou plochého, ale i frivolitkového nebo jiného, invenci se meze nekladou), kdy vzniká volný ohyb mezi dvěma částmi uzlu. Pikotku demonstruji na plochém uzlu: uvážeme pod sebe dva ploché uzly, ale nedotáhneme je těsně k sobě, nýbrž mezi nimi necháme kousek vodicích nití. Pak druhý plochý uzel posuneme nahoru k prvnímu, takže vznikne volná smyčka - pikotka.